Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže. Kosmonautům se dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže.
Kosmonauti jsou ve Spojených státech amerických považováni za národní hrdiny. Proto se jim dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Účastníci kosmických misí proto posloužili jako studijní materiál pro zkoumání úbytku kostní hmoty ve stavu bez tíže:
28 členů posádek raketoplánů (24 mužů a 4 ženy),
všichni ve věku 36–53 let,
délka pobytu ve vesmíru se pohybovala mezi 95 a 215 dny.
Dvaceti čtyřem z nich pak byla hustota měřena ještě jednou, a to v období od šesti do osmnácti měsíců po návratu. Jejich výsledky pak byly porovnány s náhodným vzorkem 348 amerických mužů a 351 žen, kteří se letu do vesmíru nezúčastnili. Muži byli měřeni na začátku studie a poté znovu po dvou a čtyřech letech, ženy na začátku a po jednom, dvou a čtyřech letech. Měření bylo provedeno po celém těle, na kyčlích, v oblasti bederní páteře a na zápěstí. Na základě modelů pak lékaři simulovali, jak by se hustota kostí u jednotlivých astronautů vyvíjela, pokud by na misi strávili delší dobu nebo se jí naopak vůbec nezúčastnili. A výsledky?
Bezprostředně po letu byla hustota kostí u astronautů daleko nižší než před odletem.
Co však bylo zajímavé, bylo zjištění, že hustota se nevracela k normálu tak rychle, jak lékaři na modelech předpověděli.
To vedlo lékaře k přesvědčení, že dlouhodobé vystavení se nízké gravitaci má za následek i dlouhodobý pokles kostní hustoty. Proto začali pracovat na strategii, jak tomuto fenoménu zabránit. Cvičení, které nyní astronauti na svých misích podstupují, se totiž jeví jako zcela nedostatečné. Pokud by se tak lidé chtěli v budoucnu vydat na delší cesty vesmírem, je nutné, aby se těmto změnám na kostech zabránilo.
S čím vším pomáhá pacientům s revmatickými nemocemi ergoterapie? Co konkrétně mohou lidé očekávat při návštěvě ergoterapeuta a jaké pomůcky jim uhradí zdravotní pojišťovna? Odpovědi nejen na tyto praktické otázky nám poskytla ergoterapeutka Bc. Hana Šmucrová z pražského Revmatologického ústavu.
Názvem vaskulitidy se označuje skupina vzácných onemocnění, jejichž společným znakem je zánět cév. Mohou se vyskytovat samostatně, ale také doprovázet například revmatoidní artritidu.
Revmatoidní artritida omezuje nemocné v mnoha každodenních činnostech, vaření nevyjímaje. Práce v kuchyni je tak obtížnější a méně bezpečná než u zdravých lidí. S našimi tipy vám půjde vaření snadněji.
Raynaudův fenomén nebo také Raynaudův syndrom má spadeno hlavně na ženy. Toto onemocnění postihuje především prsty na rukou i nohou. Příčinou je nedostatečný oběh krve.
Vědci prokázali souvislost mezi obezitou a rizikem vzniku revmatoidní artritidy. Podle výsledků výzkumu hrozí ženám s kilogramy váhy navíc větší nebezpečí rozvoje této chronické zánětlivé choroby.
