Pacientku Evu začala Bechtěrevova nemoc poprvé trápit v těhotenství a po porodu se projevy choroby zhoršily, a tak vyhledala odborníky. Proč se zrovna u této ženy autoimunitní revmatické onemocnění objevilo a jaké další rizikové faktory přispívají k jeho vzniku?

Eva patří mezi ženy, které si své zdravotní problémy nepřipouštějí. Přestože už skoro šest let trpí Bechtěrevovou chorobou, odmítá si ji pustit do života a chovat se jako nemocná. Aktivně sportuje, cestuje (pokud zrovna není pandemie) a hraje na housle.

Příběh její nemoci začal v době, kdy očekávala narození svého prvního dítěte. Napřed ji začaly bolet křížokyčelní klouby. Z knížek o mateřství sice věděla, že se tyhle bolesti časem dostaví, ale podle všeho se dostavily dřív, než měly. Běžné procedury, jako je cvičení nebo nahřátí termoforem, přitom nefungovaly. Zpočátku si Eva nevšimla, že má ztuhlá záda, protože na konci těhotenství se stejně s ohledem na rostoucí bříško ohýbat nemohla. Problémy proto brala sportovně a říkala si, že časem odezní. O to větší nepříjemné překvapení prožila po porodu. Nejen že bolesti křížokyčelních kloubů neustoupily, ale dokonce se ještě zhoršily. K tomu se přidaly noční bolesti páteře a ranní ztuhlost, kvůli které obtížně vstávala z postele, když se její synek probudil a rozplakal.

Diagnostika potvrdila Bechtěrevovu nemoc 

Své obtíže ještě dlouho přičítala prodělanému těhotenství a námaze spojené s mateřstvím, ale jednoho dne už musela sama sobě přiznat, že to, co prožívá, není normální. Svěřila se nejprve matce, kterou Evino sdělení nepřekvapilo. Ona totiž na rozdíl od zbytku rodiny věděla, že její předčasně zemřelý manžel měl Bechtěrevovu chorobu. Eva proto navštívila praktického lékaře, který ji odeslal na revmatologii a závěr vyšetření byl jasný: také Eva má bechtěreva. Zobrazovací vyšetření navíc ukázala, že s ohledem na to, že některé pozánětlivé změny už jsou poměrně staré, nemoc už nějakou dobu trvá.

Ke zmírnění Eviných obtíží naštěstí stačila rehabilitace a slabá protizánětlivá léčba, kterou dobře toleruje. Doplnila také vitamín D, jehož měla nedostatek. Když jsme s ní naposled mluvili, byla už nějakou dobu téměř bez projevů nemoci, ale také věděla, že se mohou kdykoli vrátit.

Jaké faktory ovlivňují vznik nemoci 

Evin příběh nám ukazuje některé typické jevy, které vídáme u pacientů s Bechtěrevovou chorobou: 

1. Bechtěrevik sice ze všech stran slyší: „Máte nemocnou páteř? Taková mladá!“, ale je to naopak. Bechtěrevova choroba je právě onemocnění mladých lidí, nastupuje nejčastěji mezi 20. a 30. rokem věku, tedy ve věku, kdy má člověk silnou imunitu. Vzhledem k jejímu dlouhodobému charakteru ji pochopitelně vídáme i u starších lidí.
2. V rozvoji Bechtěrevovy choroby hrají roli hormonální změny a u žen velmi často nastupuje právě v období kolem porodu. Častější je ale u mužů.
3. Přestože není čistě dědičná, můžete k ní zdědit dispozice, tak jako je zdědila Eva. Samotná nemoc pak obvykle vzniká složitou interakcí mezi genetickým základem a vlivy prostředí. Přestože už známe mnoho molekulárních procesů, které k nemoci vedou, poznání v této oblasti stále není dokonalé. Přesně vám tedy nikdo neřekne, proč se to stalo.
4. Asi nejlépe prostudovaným rizikovým faktorem ovlivňujícím vznik Bechtěrevovy choroby je přítomnost antigenu HLA-B27. Jde o gen kódující bílkovinu (HLA), kterou nalézáme v membráně bílých krvinek. Může mít různé typy, nicméně u typu B27 má nositel 1–2% riziko, že se u něj Bechtěrevova choroba rozvine. Naopak je známo, že zhruba 95 % osob stižených Bechtěrevovou chorobou antigen HLA-B27 skutečně má. 
5. Důležitý vliv na spuštění nemoci a později na intenzitu jejích projevů má rovněž nedostatek vitaminu D. Vitamin D je ve skutečnosti látka na pomezí vitaminu a hormonu a její snížená hladina je spojena s vyšším rizikem rozvoje některých onemocnění, včetně autoimunitních.
6. Nástup nemoci je někdy pozvolný a může se i poměrně dlouho maskovat, dokud nepřijde spouštěč, který její postup urychlí. Že je něco v nepořádku, si mnozí pacienti uvědomí až po poměrně dlouhé době. Objev starých pozánětlivých změn na páteři v době záchytu nemoci není vzácný.
7. Aktivita nemoci se mění v závislosti na nejrůznějších faktorech a ti šťastnější pacienti mají „frustní“ (mírnou, nenápadnou) formu. Autoimunitní procesy sice v těle stále probíhají, ale jsou slabé a klinicky se neprojevují. Nemoc přitom nepostupuje, jako by spala. Pro tuto formu se někdy používá i název „spící bechtěrev“. Je to vlastně komické, protože Vladimír Michajlovič Bechtěrev „spí navěky“ už skoro 100 let.

Pro všechny noční bolesti kostí platí, že si zaslouží odborné vyšetření. Revmatická onemocnění mohou mít rychlý a ničivý průběh a za kostními bolestmi se mohou schovávat ještě závažnější diagnózy. Proto neváhejte zamířit k lékaři, když vás potkají podobné obtíže, jako měla Eva.

(pez)

Zdroj: Archiv uLékaře.cz,

Zhu, W., He, X., Cheng, K. et al. Ankylosing spondylitis: etiology, pathogenesis, and treatments. Bone Res7, 22 (2019). https://doi.org/10.1038/s41413-019-0057-8