Termín nonradiografická axiální spondylartritida je sice poněkud složitým, ale přesným označením počátečního stadia autoimunitního zánětu páteře. Při této diagnóze už jsou přítomny příznaky revmatické nemoci, ale při běžném rentgenovém snímkování nejsou patrné známky zánětu křížokyčelních kloubů, které jsou považovány za zásadní pro diagnostiku spondylartritidy.
Cílem současných mezinárodních doporučení je, aby všichni pacienti, kteří trpí příznaky naznačující vznikající spondylartritidu, podstoupili vyšetření magnetickou rezonancí. Časné odhalení a zahájení systémové léčby je faktorem, který rozhoduje o budoucnosti pacienta. Pokud je léčba dobře snášená a má přiměřenou odpověď, může se nemoc zpomalit, nebo i zastavit, dříve než se v páteři rozvinou nevratné změny. Tímto způsobem je možné výrazně zkvalitnit život nemocných, předejít jejich invaliditě a značně zmírnit obtíže, které nemoc přináší.
Realita je ovšem složitější – ani magnetická rezonance všechny případy odhalit nemusí. Důležitá je proto ostražitost a komplexní hodnocení pacientů při vyšetření. Důležitým nástrojem ke zhodnocení pacientova stavu je kvalitní komunikace mezi ním a lékařem.
Varovnými příznaky počínající spondylartritidy jsou zejména noční a ranní bolesti páteře a křížokyčelních kloubů, případně jiných kloubů, ale bolest páteře a pánve by měla dominovat. Pro nonradiografickou spondylartritidu je typická ztuhlost páteře v ranních hodinách a úleva od ní po rozcvičení nebo prohřátí. Vyskytnout se mohou i celkové příznaky, např. únava, nespavost nebo jiné obtíže nepoukazující na konkrétní nemoc. Nejčastěji jí onemocní mladí lidé.
Pokud máte podezření, že se s vaší páteří děje něco víc než obyčejný „houser“, navštivte lékaře a požádejte ho o důkladné vyšetření.
