Revmatoidní artritida, nebo borrelióza? Nápadně podobné příznaky mohou zmást i odborníky
25. 8. 2014
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
Tvrdý oříšek pro lékaře
Ačkoliv mají choroby odlišný původ, jejich příznaky jsou často velmi podobné. Proto správná diagnóza někdy činí problém i zkušeným odborníkům. Příkladem může být žena ze Spojených států amerických, která byla dlouhých devět let léčena pro revmatoidní artritidu, i když ve skutečnosti trpěla borreliózou. Jaké příznaky jsou tedy pro obě choroby charakteristické?
Chřipkovité projevy – bolest hlavy, únava, horečka, bolesti svalů a kloubů, nevolnost, nechutenství.
Bolestivost, otok, zarudnutí a ztuhnutí kloubů.
Poškození srdce se vznikem dušnosti, bolesti na hrudi a poruchami srdečního rytmu.
Matoucí mohou být i výsledky laboratorních testů. V některých případech onemocnění borreliózou dochází ke zvýšení hladiny revmatoidního faktoru v krvi, který je typický pro artritidu. Podle některých vědeckých teorií má borrelióza dokonce svůj podíl na rozvoji autoimunitní revmatoidní artritidy.
Přece jen rozdílné
Lékaři však v drtivé většině případů správného původce onemocnění objeví. K dispozici mají velmi přesné laboratorní metody, které v kombinaci s klinickými příznaky odstraní veškeré pochybnosti. Důležitým vodítkem pro diagnózu borreliózy je kožní vyrážka v místě přisátí klíštěte a pozitivita protilátek v séru. Výskyt revmatoidní artritidy naopak podpoří přítomnost onemocnění v rodině, genetické testy a nález revmatického faktoru v séru. Borrelióza je většinou snadno léčitelná antibiotiky, řešení revmatoidní artritidy je však velmi svízelné a vyžaduje úzkou spolupráci lékaře a nemocného.
Revmatoidní artritida je zánětlivé autoimunitní onemocnění. To znamená, že některé buňky imunitního systému se vymykají kontrole a poškozují tkáně vlastního těla. Pro tuto chorobu je charakteristické poškození kloubů, ale vzácné není ani postižení jiných orgánů.
Pro každého z nás je důležité udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost. Pokud však trpíte revmatoidní artritidou, platí to pro vás dvojnásob. Jak ovlivňuje tělesná hmotnost a tuk aktivitu tohoto onemocnění? Proč si nezdravá jídla na Vánoce raději odpustit?
Revmatoidní artritida není jen kloubní záležitost, je to nemoc celého těla. Postižené mohou být i dásně. Jejich stav upřesňuje celkovou prognózu revmatoidní artritidy – dásně totiž docela spolehlivě ukazují, jak rychle bude choroba postupovat.
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
