Revmatoidní artritida a revmatická horečka: spojuje je pouze podobný název
31. 7. 2014
Jedná se o dvě naprosto odlišné nemoci, ovšem s podobnými názvy – ty pletou hlavu laické veřejnosti i studentům medicíny. Společné mají jen jedno: vznikají v případě, kdy se imunita vymkne kontrole.
Trpí klouby i srdce
Revmatická horečka se objevuje nejčastěji 2–4 týdny po neléčené streptokokové infekci. Mezi lékaři již dlouhou dobu koluje říkanka, která výstižně charakterizuje průběh onemocnění. Říká se, že revmatická horečka „klouby líže a srdce hryže“.
Kromě horečky je tedy pro onemocnění charakteristické postižení kloubů. Nejčastěji jsou to kolena, kotníky, lokty a zápěstí. Na začátku bývá zasažen jeden kloub, který je zarudlý, oteklý a velmi bolestivý. Zánět se potom postupně přesouvá dál.
Nejhůře postiženým orgánem bývá srdce. V průběhu horečky se může objevit bolest na hrudi a srdeční šelest, který je příznakem poničených chlopní. Poškození srdce je opravdu devastující. Chlopně se vlivem zánětu zajizví a mohou způsobit srdeční selhání. Výjimkou nebývá ani vznik arytmií.
Dalšími příznaky jsou únava, vyrážka a nekontrolovatelné pohyby těla, zejména rukou, nohou a obličeje. Tyto záškuby svědčí o postižení nervového systému a jsou označovány jako chorea nebo tanec svatého Víta.
Revmatoidní artritida a revmatická horečka jsou naprosto odlišné choroby. Obě jsou však velmi závažné a rozhodně by se neměly podceňovat. Je pravda, že v éře antibiotik se s revmatickou horečkou nesetkáváme tak často jako dříve. Nebezpečí však hrozí těm, kteří streptokokovou angínu či spálu těmito léky neřeší. Proto lékaři v případě jakékoliv infekce doporučují návštěvu jejich ordinace.
Ve snaze udržet revmatoidní artritidu pod kontrolou a zabránit znovuvzplatutí zánětu je velmi důležité dodržovat léčebný plán. Patří k němu zejména pravidelné užívání předepsaných léků podle doporučení lékaře...
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Až 40 % nemocných uvedlo, že revmatická artritida byla jediným důvodem, proč nejsou sexuálně aktivní. Závěry také ukázaly, že kromě fyzických problémů a emocionálních následků hlásili pacienti s RA pocity viny a frustrace.
