Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Chrupavka je jednou z mála tkání, které postrádají schopnost samozhojení. Pokud je tedy chrupavka postižena například artritidou, jsou tyto účinky dlouhotrvající a devastující. Pokud do chrupavky například vyryjeme tenkou rýhu, nikdy nezmizí. Lékaři tento jev přirovnávají k psaní na měsíční povrch – i po roce zde svůj vzkaz najdete beze změny.
Co jsou vlastně kmenové buňky?
Obecně se můžeme setkat se dvěma typy kmenových buněk, které pocházejí ze dvou hlavních zdrojů:
embryonální kmenové buňky,
dospělé kmenové buňky.
Oba typy jsou charakteristické svým potenciálem rozrůznit se do mnoha buněčných typů, jako jsou kůže, svaly, kosti apod.
Embryonální kmenové buňky vznikají u čtyř- až pětidenního lidského embrya (zárodku), které je ve vývojové fázi tzv. blastocysty. Během normálního těhotenství tato fáze blastocysty pokračuje, dokud se embryo neuhnízdí v děloze; od této chvíle pak mluvíme o plodu. Tento okamžik většinou nastává na konci 10. týdne těhotenství, kdy již vznikla většina hlavních tělesných orgánů.
Dospělé kmenové buňky můžeme najít v různých typech tkání, nalezeny byly například v mozku, kostní dřeni, krevních cévách, svalech, kůži nebo v játrech. V těchto tkáních pak zůstávají řadu let nečinné, dokud nejsou aktivovány zraněním nebo nemocí.
Jaká je budoucnost kmenových buněk?
Cílem vědců je vytvořit biologickou chrupavku, která nejen vyplní defekt, ale bude potenciálně schopná obnovit celý povrch kloubu postiženého artritidou. V současnosti je totiž zatím jedinou možností pro tyto pacienty náhrada kloubu s využitím kovu či plastu.
(pes)
Noční bolest je jedním z charakteristických příznaků revmatických chorob. Napovíme, co dělat, když se utrpení vymkne kontrole a když ani léky příliš nepomáhají.
Cílenou léčbu si můžeme představit jako zkušeného odstřelovače. Její hlavní pracovní náplní je precizní zaměření terče, stisknutí spouště a úspěšné zneškodnění protivníka zásahem přesným na milimetr. Tajuplně znějící léčba vyvinutá díky pokrokům molekulární biologie se uplatňuje v terapii řady závažných onemocnění, a to včetně revmatoidní artritidy.
S čím vším pomáhá pacientům s revmatickými nemocemi ergoterapie? Co konkrétně mohou lidé očekávat při návštěvě ergoterapeuta a jaké pomůcky jim uhradí zdravotní pojišťovna? Odpovědi nejen na tyto praktické otázky nám poskytla ergoterapeutka Bc. Hana Šmucrová z pražského Revmatologického ústavu.
Jestliže většinu lidí trápí před dlouho plánovaným výletem nebo dovolenou nanejvýše nějaká ta cestovní horečka, nemocné s revmatickým onemocněním provází obvykle řada jiných obav.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
