Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Chrupavka je jednou z mála tkání, které postrádají schopnost samozhojení. Pokud je tedy chrupavka postižena například artritidou, jsou tyto účinky dlouhotrvající a devastující. Pokud do chrupavky například vyryjeme tenkou rýhu, nikdy nezmizí. Lékaři tento jev přirovnávají k psaní na měsíční povrch – i po roce zde svůj vzkaz najdete beze změny.
Co jsou vlastně kmenové buňky?
Obecně se můžeme setkat se dvěma typy kmenových buněk, které pocházejí ze dvou hlavních zdrojů:
embryonální kmenové buňky,
dospělé kmenové buňky.
Oba typy jsou charakteristické svým potenciálem rozrůznit se do mnoha buněčných typů, jako jsou kůže, svaly, kosti apod.
Embryonální kmenové buňky vznikají u čtyř- až pětidenního lidského embrya (zárodku), které je ve vývojové fázi tzv. blastocysty. Během normálního těhotenství tato fáze blastocysty pokračuje, dokud se embryo neuhnízdí v děloze; od této chvíle pak mluvíme o plodu. Tento okamžik většinou nastává na konci 10. týdne těhotenství, kdy již vznikla většina hlavních tělesných orgánů.
Dospělé kmenové buňky můžeme najít v různých typech tkání, nalezeny byly například v mozku, kostní dřeni, krevních cévách, svalech, kůži nebo v játrech. V těchto tkáních pak zůstávají řadu let nečinné, dokud nejsou aktivovány zraněním nebo nemocí.
Jaká je budoucnost kmenových buněk?
Cílem vědců je vytvořit biologickou chrupavku, která nejen vyplní defekt, ale bude potenciálně schopná obnovit celý povrch kloubu postiženého artritidou. V současnosti je totiž zatím jedinou možností pro tyto pacienty náhrada kloubu s využitím kovu či plastu.
(pes)
Revmatoidní artritida je více než jen onemocnění postihující klouby. Je to nemoc, která kompletně změní život pacienta. Kromě zdravotních obtíží nemocní často ztrácí i sociální kontakt. Přinášíme vám tipy, které vám pomohou se znova zapojit do společenského života.
Cílenou léčbu si můžeme představit jako zkušeného odstřelovače. Její hlavní pracovní náplní je precizní zaměření terče, stisknutí spouště a úspěšné zneškodnění protivníka zásahem přesným na milimetr. Tajuplně znějící léčba vyvinutá díky pokrokům molekulární biologie se uplatňuje v terapii řady závažných onemocnění, a to včetně revmatoidní artritidy.
Myslíte si, že srdce ohrožují hlavně stres a rozčilování? Strašáků je mnohem více. A někteří jsou hezky skrytí. Jedním z nich může být zánět. Například lidé s artritidou a dalšími chronickými záněty mají až dvakrát vyšší riziko infarktu než ostatní.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Ráno se probouzíte a vaše klouby jsou tuhé, bolestivé a oteklé. Často vás bolí také svaly. Cítíte se unavení a nemáte chuť k jídlu. Před sebou máte seznam povinností, které je potřeba během dne udělat. V důsledku toho můžete zapomínat na své záliby a koníčky, které jsou ovšem neméně důležité. Pokud kvůli nemoci nemůžete praktikovat oblíbené aktivity, začněte hledat alternativy a znovu si užívejte život!
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
