BE blog III. Báječné léto… Ale ať už skončí!
10. 8. 2018Někteří lidé se těší na léto, že se ohřejí, vykoupou a odpočinou si. Já bych ale období mezi červnem a srpnem nejraději úplně vynechala. Ale ne, nejsem tak rozmazlená. Já ne. To moje klouby!
Jakmile se denní teploty vyhoupnou nad 25 °C, začnou se moje ruce rozčilovat. Klouby prstů se odmítají ohýbat, bolí a hlasitě v nich křupe. Naštěstí nemají vlastní řečový orgán, ale nezřídka se jim podaří přesvědčit ten můj. Nadávám jako špaček, a někdy dokonce i sprostě! Kolikrát si říkám, že bych měla po ulici chodit s papírovým sáčkem na hlavě. Na kráse by mi to nijak výrazně neubralo a při klení by mi to dodalo pocit soukromí.
Na manželovu ranní otázku „Potřebuješ něco?″ odpovídám v zimě jen: „Pusu.″ Ale v létě přidávám: „Uvař mi kafe, dej mi do něj brčko a otevři mi dveře do koupelny.″ A doufám, že na chodbě potkám někoho, kdo mi otevře domovní dveře, abych se dostala na ulici.
Ortodoxní nejsem!
Abych byla uznána za správného odpůrce léta, měla bych na tomto místě dodat, že v zimě je mi výborně a nic mě nebolí. Ale obávám se, že budu problematická. Od listopadu do února jsem sice obvykle bez obtíží, ale září, říjen a listopad jsou pro mě obdobím, kdy se pohybuji jako igráček. Stejně pružně a elegantně. Vlastně ne, igráček je proti mně borec. On totiž může otáčet hlavou. A dokonce kolem dokola! Já ani trochu.
V září totiž nastává předávka štafety − moje ruce se sice zklidní, ale jejich úlohu převezmou křížokyčelní klouby, krční a hrudní páteř, o úponech ani nemluvím. Raději o nich nemluvím. Tak jako se některé primitivní národy obávají mluvit nahlas o svých mýtických démonech, tak já mlčím o úponech. Když se podeberou (doslova), končívá to chůzí o holi.
Hůl? Ano!
Vzpomínáte si na den, kdy jste si šli koupit první hůl? Já ano, bylo mi 34 let a ten den jsem měla velkou spotřebu kapesníků. Bylo mi opravdu smutno. Ale rozhodla jsem se to brát pozitivně. Familiárně jsem ji překřtila na „fofrklacek” a vytvořila si k ní pozitivní vztah. Fofrklacek dostal rychlé pruhy a každé zhoršení revmatu mi zpříjemňuje, jak umí.
A jednu věc vám řeknu otevřeně. Jsem opravdu ráda, že mám fofrklacek po ruce. Mám tak jistotu, že kdyby mě chtěl někdo litovat, budu ho mít čím seřezat.
(pez)