Vitamin D je spíše látkou na pomezí vitaminu a hormonu. Můžeme ho přijímat z vnějších zdrojů nebo si ho sami tvořit – stačí vystavit kůži slunečnímu záření. Vitamin D velmi významně zasahuje do metabolismu vápníku. Ale nejen to, má i řadu dalších účinků.
Komu vitamin D chybí
Vliv „déčka“ na imunitní systém ještě není úplně objasněný. Jisté ale je, že autoimunitní onemocnění (nemoci způsobené imunitní reakcí vůči vlastním tkáním) jsou často spojená s jeho nedostatkem. To se potvrdilo i v nedávném výzkumu mezi ambulantně léčenými revmatiky, který proběhl ve Španělsku. Nedostatkem vitaminu D trpělo:
40,5 % osob s revmatoidní artritidou,
39,7 % lidí s ankylozující spondylitidou,
40,9 % nemocných s psoriatickou artritidou.
Málo „déčka“ pak mělo 26,7 % osob, se kterými byli výše nemocní porovnáváni. Tyto osoby, které nazýváme „kontroly“, měly sice také kloubní onemocnění, ale nezánětlivá. Možná se zdá, že to není tak propastný rozdíl, ale z hlediska statistiky je velmi významný. Rozdíly byly velmi dobře patrné i při porovnávání průměrných hladin vitaminu D v krvi osob v jednotlivých skupinách.
Myslete na něj!
Je tedy velmi žádoucí, aby se revmatici starali o dostatek vitaminu D. K tomu stačí málo, třeba konzumace ryb a mléčných výrobků nebo pravidelné vystavování pokožky mírnému slunci. Rozhodně není nutné, abyste se vysloveně opalovali. Přílišné slunění škodí v mnoha ohledech včetně zvýšení rizika vzniku zhoubného kožního nádoru.
Léčba revmatických onemocnění je komplexní. Správná životospráva by měla být nedílnou součástí terapie. Jednoduchý klíč neexistuje. Důležitá je spolupráce s lékařem, pravidelné cvičení a rehabilitace, udržování rozumné hmotnosti a snaha o vyváženou stravu, ve které nic nechybí – tedy ani vitamin D.
Přestože se v dnešní době čím dál více spoléháme v péči o chronicky nemocné a starší lidi na zdravotní systém, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných a pečovatelské domy, mnohé nasvědčuje tomu, že tento stav není zdaleka ideální...
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
Zda se u člověka během života rozvine revmatoidní artritida, či nikoliv, to může ovlivnit řada okolností. Vedle těch genetických hraje roli mnoho faktorů vnějších. Jedním z nich je zřejmě i skutečnost, zda žena v minulosti kojila, nebo ne. Alespoň to tvrdí nedávno provedená čínská studie.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Je to tak. Vzpírání těžších břemen může podle vědců pomoci bolavým kloubům. Zejména pak u lidí trpících revmatoidní artritidou. Tvrdí to britští vědci. Trénink zahrnuje periodické zvyšování váhy při cvičení, což zlepší funkce svalů a následně i kloubů.
