Novinky - revmatoidní artritida

Cílená biologická léčba – pro koho není vhodná?

Cílená biologická léčba – pro koho není vhodná?

V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.

Úvodem je vhodné zmínit, že zdaleka ne vždy jsou bioléčiva lékem první volby. Například v případě řady autoimunitních onemocnění jsou užívána až u závažnějších stavů či při nedostatečném účinku či intoleranci jiných léků.

Kdy nemůže být biologická léčba podána?

Biologickou léčbu nelze podávat v případech, kdy pacient tuto léčbu netoleruje. Což například znamená, že po jejím podání u něj následuje těžká alergická reakce. Tato nežádoucí odpověď pacientova organismu se samozřejmě týká konkrétního léčiva, a proto je obvykle možné podat jiný léčivý přípravek, u kterého existuje možnost, že jej bude nemocný lépe snášet. Tato kontraindikace samozřejmě platí obecně pro všechna bioléčiva.

Další kontraindikace cílené biologické léčby se do značné míry odvíjejí od mechanismu působení daného léčiva. V následujících odstavcích je popisujeme na příkladu léčiv využívaných v léčbě řady autoimunitních onemocnění, jejichž působení spočívá v potlačení imunitní reakce organismu blokováním funkce jednoho z řady prozánětlivých cytokinů (molekuly, které se podílejí na regulaci imunitních dějů).  

Jednou z hlavních kontraindikací v tomto případě je výskyt infekčních onemocnění. Asi nejčastěji jsou v této souvislosti zmiňované latentní tuberkulóza a hepatitida B, k jejichž reaktivaci by mohlo po podání imunosupresivní léčby dojít. Každý pacient tedy musí před zahájením tohoto typu cílené biologické léčby projít příslušným vyšetřením a v případě pozitivního nálezu je nezbytná konzultace se specialistou a zahájení příslušné léčby dané infekce. Až následně je možné zahájit biologickou imunosupresivní léčbu.

Po přečtení těchto informací asi již nikoho nepřekvapí, že další kontraindikací imunosupresivní terapie může být výskyt nádorového onemocnění.

K dalším kontraindikacím některých typů této terapie patří například i pokročilé srdeční selhávání. Komplikovaná je i situace u pacientů trpících demyelinizačním onemocněním, například roztroušenou sklerózou. 

Důvody pro ukončení biologické léčby

Bohužel existuje i možnost, že cílená biologická léčba není u konkrétního pacienta účinná, a tedy nezlepšuje jeho zdravotní stav. V takovém případě je nutné podávanou léčbu ukončit a hledat řešení v lécích s odlišným mechanismem účinku. Zároveň může nastat situace, kdy původně účinná léčba postupně přestane pacientovi zabírat.

Započatá biologická léčba může být přerušena i z řady dalších důvodů. Například tehdy, když pacient plánuje chirurgický zákrok, očkování živými vakcínami nebo u něj dojde k rozvoji infekce. Ukončit biologickou léčbu je nezbytné i v případě, že se u pacienta objeví některé závažné nežádoucí účinky. 

Těhotenství – překvapivě – nemusí vždy automaticky znamenat konec podávání bioléčiva. Pokud bychom si vzali za příklad terapii autoimunitních onemocnění s využitím některých protilátek, pak je možné s léčbou těmito léčivy pokračovat až do konce druhého trimestru. V této době totiž začíná docházet k přestupu protilátek z těla matky do krevního oběhu dítěte. Zároveň ale platí, že pokud lékař rozhodne, že by vysazení léčby mohlo být pro zdravotní stav matky nevhodné, je možné s léčbou pokračovat i nadále, neboť dosud nebyl potvrzen její negativní vliv na zdraví novorozence. Zároveň je možné pokračovat v této léčbě i během kojení. Na druhou stranu je vždy nutné zvážit přínosy a rizika a tento postup rozhodně neplatí pro všechna bioléčiva obecně. Naopak mnoho z nich je během těhotenství kontraindikováno, za příklad nám může posloužit celá řada léčiv cílených na nádorová onemocnění.

I v případě cílené biologické léčby je vždy nutné, aby byla u každého pacienta zvážena její rizika a přínosy s přihlédnutím k jeho anamnéze a aktuálnímu stavu.

(eub)

Zdroj:

https://www.csgh.info/cs/clanek/doporuceni-pro-podavani-biologicke-lecby-pacientum-s-idiopatickymi-strevnimi-zanety-ctvrte-aktualizovane-vydani-10994

https://www.prolekare.cz/kreditovane-kurzy/bezpecnost-biologicke-terapie-156/bezpecnost_biologicke_terapie-153

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/biologicka-lecbapsoriazy-449533

https://www.casopisvnitrnilekarstvi.cz/pdfs/vnl/2016/07/16.pdf

https://www.jpsr.pharmainfo.in/Documents/Volumes/vol9Issue06/jpsr09061730.pdf

https://www.arthritis-health.com/treatment/medications/risks-and-side-effects-biologics

Hodnocení článku:
(2154 hodnocení - 3 z 5)

Další doporučené články

Vaše nemoc vám nemusí bránit dostatečně se věnovat dětem

Vaše nemoc vám nemusí bránit dostatečně se věnovat dětem

Vychovávání dětí a starost o rodinu není jednoduchý úkol ani pro zdravého člověka. Pokud trpíte artritidou, bude to pro vás znamenat mnoho přemýšlení a plánování navíc. Pokud se ale na vše pečlivě připravíte, může mít vaše nemoc na chod rodiny jen minimální vliv.
6. 2. 2011 Revmatoidní artritida
4 tipy pro zdravé nohy pro pacienty s artritidou

4 tipy pro zdravé nohy pro pacienty s artritidou

Nohy nás nosí celý život, přesto se k nim často chováme doslova macešsky. Dají se však přirovnat ke stavbě domu: Máme-li špatný základ, může se zřítit nakonec celý dům. Bohužel si někdy uvědomíme, že je třeba se o nohy starat, až když začnou problémy.
28. 11. 2010 Revmatoidní artritida
Biologická léčba je možná i u dětí

Biologická léčba je možná i u dětí

Revmatickými nemocemi netrpí jen dospělí. Postiženy mohou být i děti – a to i ty nejmenší. Juvenilní revmatoidní artritidou trpí přibližně 30–150 na 100 000 dětí ve věku do 16 let...
8. 2. 2010 Revmatoidní artritida
Fakta a mýty o revmatoidní artritidě

Fakta a mýty o revmatoidní artritidě

Lidově řečeno revma je autoimunitní onemocnění, které vyvolává zánět kloubů. Projevuje se převážně ranní ztuhlostí, únavou nebo teplotami. Přestože tato choroba není úplně vzácná, moc se o ní neví. Pojďme vyvrátit pár dezinformací a nahradit je ověřenými fakty.
28. 12. 2015 Revmatoidní artritida
Genetika v revmatologii – jakou hraje roli?

Genetika v revmatologii – jakou hraje roli?

Jako u mnoha jiných onemocnění i u těch revmatologických hrají určitou roli geny. Avšak každá choroba má svůj vlastní stupeň a vzorec dědičnosti, stejně jako své vlastní geny.
6. 9. 2013 Revmatoidní artritida
Inzerce: